Jste zde: Home > Fotogalerie > 2004 > Čáry máry Velikonoce

Čáry máry Velikonoce

Velikonoční tábor ve znamení kouzel a ohnivých triků proběhl v Železné u Berouna v termínu 8. - 12.4.2004.

Další akcí, která je součástí ŠVAGRroku, je již tradičně velikonoční tábor. Již po třetí v řadě jsme jej strávili ve znamení jednoho ze čtyř živlů. V minulých dvou letech jsme společně propluli vodou, loni jsme se zase pohybovali více při zemi. Letošní Velikonoce byly volně inspirovány živlem nejživelnějším a to sice ohněm. A protože velikonoční čas patří mezi tajemná a zvláštní období roku, pootevřeli jsme dveře magii a kouzlům. Na naše malé čarodějské učně čekali a do svého umění zasvěcovali velevážení mistři. Kouzlili jsme a čarovali nejen pomocí síly ohně, tajemných lektvarů a zaříkávadel, ale i třeba barvami. Naučili jsme se létat na koštěti, účastnit se magických obřadů a poznávat věci a živé tvory, které kouzelníky obklopují. Na závěr náš velký čarodějný slet vyvrcholil velkým sabatem, slavností a hostinou, při které se jak jinak kouzlilo, čarovalo, proměňovalo, divoce tančilo a ještě dělo mnoho čarovně magických věcí z říše kouzel a čárů. 

Sponzoři akce: Jedná se o další akci z celoročního projektu s názvem „Švagr jako babička a dědeček“ z velké části financovanou z darů veřejné sbírky „Pomozte dětem!“ společného dlouhodobého projektu České televize a Nadace rozvoje občanské společnosti. Projekt navazuje na úspěšný loňský projekt "Co je za dveřmi?", který byl podpořen také z projektu POMOZTE DĚTEM! Dalším milým sponzorem se pro letošní ŠVAGRROK stala Nadace Eurotel. Na velikonoční tábor nám opakovaně nemalou částkou přispěla také firma CASTA z Písku.

Za veškerou finanční podporu děkujeme!!!

Velikonoční prázdniny strávili malí i velcí Švagři již po třetí ve znamení jednoho z živlů. Letos nás inspiroval živel nejživelnější a to sice oheň. A že bylo opravdu živo o tom svědčí, co všechno jsem spolu prožili.

Velikonoční čas patří mezi tajemná období roku a proto jsme společně pootevřeli dveře magii a kouzlům. Abychom mohli do vstoupit do čarodějné říše, potřebovali jsme najít vstupenku, spojit se v kruhu u hořícího ohně a zakřičet kouzelné slovo RUBA. Na přivítání se nám zjevil duch ohně a předvedl velkolepou ohňovou show. Ale ani ostatní mistři čar a kouzel nezůstali pozadu. Postupně nás všechny zasvěcovali do svého umění. Naučili jsme se z duhových papírů vyrobit knihu kouzel, nasbírat léčivé byliny a z nich uvařit lektvar proti blbosti nebo ten, který nám pomůže získat lásku.

Čarodějnice a čarodějové ale nežijí ve své říši sami, a tak jsme se dozvěděli spoustu zajímavého o jejich zvířecích kamarádech. Taky by vás zajímalo k čemu se používají krysí ocásky nebo netopýří sádlo, co má nejraději k snědku kouzelnická kočka nebo co se stane, když se potká had a pavouk? My už to všechno víme a když se setkali naposledy u nás, stala se z nich osminohá ještěrka. Po večeru stráveném ve společnosti světoznámých kouzelníků už nám také nedělá nejmenší problém vznášení, přeměna šátku v ping pongový míček nebo vysvobození z pevných provazových pout. Jak na to, ale zůstane naším malým tajemstvím.

Starší z nás se také zúčastnili tajemného woodoo obřadu. Nejprve jsme si přáli, co chceme, aby nás provázelo po celý rok, potom jsme nastrouhali příslušnou barvu do směsy na naší voskovou figurku a čekali až se kouř z ohně spojí s nebem. Co myslíte, že bylo nejčastějším přáním? Ano, správně nejvíce z nás použilo červenou barvu, která prý nosí lásku. Tak ať se to splní!

Abychom se mohli dopravit na závěrečnou slavnost, udělali jsme si skvěle létající košťata. Zárukou jejich kvality byly světoznámé „koštěsalóny“ například pežot nebo ferari. Tak jako je pro jízdu v autě třeba projít autoškolou, my jsme se učili jezdit v „koštěškole“ a nebylo to vůbec jednoduché. Víte kolik má koště rychlostí, co patří do základní výbavy, jaké je třeba znát značky? To vše jsme se dozvěděli od pana ředitele a jeho krásné asistentky. Pak ale přišly na řadu jízdy a to bylo teprve veselo. Všichni jsme ale prošli náročnými závěrečnými testy a můžeme se pochlubit opravdovými „koštěřidičáky“. Na koštěti se ale bohužel nedá létat v normálním životě, i když by se nám to určitě hodilo, a tak jsme našim košťatům zazpívali a zapíchli je u bublajícího potoka, kde nám do roka a do dne určitě zkrásní a zrychlí.

Pak už zbývalo pouze připravit čarodějné pohoštění, mezi delikatesami se objevily třeba mořští červi, načesat a namalovat se a vyrazit na závěrečný čarodějnický slet, kterému se říká sabat. Tam se divoce tančilo, hodovalo a oslavovalo. A protože se z nás za pár dní stali opravdu výborní kouzelníci a kouzelnice, čarodějové a čarodějnice, duch ohně se s námi rozloučil a odměnil nás magickým světlem, které nám posvítilo na cestu do postýlky.

Velikonočního kouzelnického tábora se zúčastnili čarodějové ze Staňkova, Písku, Zvíkova a Prahy. 

Vedoucí akce Hana Maříková

Foto dodal strejda Michal Zetel