Jste zde: Home > Fotogalerie > 2005 > Vzdušné zámky Velikonoce 24. - 28.3.2005

Vzdušné zámky Velikonoce 24. - 28.3.2005

Letošní velikonoce se Švagr vydal slavit do Českého Krumlova. Těšili jsme se na poklidné pletení pomlázek a zdobení kraslic, vyhřívání na sluníčku a vykrmování se velikonočním beránkem. Hned po příjezdu nám však vidinu sladkého hnípání naboural Baron Prášil. A to tedy doslova, neboť knihy nelžou, když praví, že tento úctyhodný dobrodruh cestuje na dělové kouli. S tou slavnou koulí jsme však neměli příležitost se seznámit, protože opustila Barona předčasně při srážce s posedem, na kterém jsme ho našli a razila si to dál i s jeho asistentkou Miss Lindou Ulítlou. I zželelo se nám Barona, který prý musel už poněkolikáté vzdát svou výpravu do Vzdušného zámku a vyslyšeli jsme jeho prosby o pomoc. Byl nadšen, že narazil na tak slavné cestovatele jako jsme my. (Jak víte, pokořili jsme Hawai, Francii, Arábii, Japonsko, džungli…a tak dále – nebudeme tím teď zdržovat.) Když jsme se pak seznámili s jeho asistentkou Ulítlou, pochopili jsme, že bez nás se Prášil do vzdušného zámku nemá šanci dostat. A tak jsme kraslice odložili na příští rok a vyrazili vstříc podivným dobrodružstvím. Poučeni osudem Lajky, vsadili jsme na Baronův osvědčený dopravní prostředek a vyrobili si dělové koule. Dle vědeckých teorií unese jedna dělová koule asi osm dobrodruhů, rozdělili jsme se tedy do výzkumných sond a vyrobili si palubní deníky, aby historie nezůstala ochuzena o své zásadní milníky. Mapu cesty ze Spolí u Českého Krumlova do Vzdušného zámku nám půjčila speciální agentka S. z NASA. Upozornila nás, že musíme projít třemi nebezpečnými územími – sférou ptáků, civilizačních výdobytků a vesmírnou odysseou a přesvědčit jejich strážce, aby nás pustili až za hranice vesmíru – což se prý před námi ještě nikdy nikomu nepovedlo. Našimi sondami s hrdinskými jmény Mrakožrouti, Teletubies, Ujetý pírka, Vzdušní orli, Profíci a Ulítlý včely to vůbec neotřáslo, a tak jsme vyrazili zdolávat vzdušné proudy nad Českým Krumlovem. Cestou jsme se seznámili s Poletuchou oškubanou, která nás naučila ptačí řeč, osvojili jsme si ptačí zvyky, včetně namlouvacích tanců, obrany teritoria, hnízdění, vysedávání vajec a shánění potravy. Naladili jsme volátka a pokořili zlatého slavíka našimi pěveckými výkony v operách z prostředí kurníků, rybníků i exotických voliér. A strážkyni hranice ptačí sféry vzdělanou sovu sněžnou Hedviku jsme rozpětím svých křídel i přesností a rychlostí naší holubí pošty přesvědčili, aby nás pustila do sféry civilizačních výdobytků. Pro pohyb v této sféře už bylo nutné zvolit lehčí vznášedla, vyrobili jsme si tedy větrníky, bublifuky a draky. Naše plíce jsme podrobili těžkým zkouškám, abychom si ověřili, zda máme šanci přežít v řidším vzduchu. Pocvičili jsme též hubní smrad zhoubný, abychom případné nepřátele v dalších sférách zničili pouhým výdechem. Zjistili jsme, že jsme v tomto směru velice talentovaní a bez obav jsme se vrhli na skládání pilotních zkoušek, ke kterým nás vyzvali strážci druhé sféry J.R. a X-terka. I zde se posádky výzkumných sond ukázaly jako nadprůměrně zdatné, a to v nelehkých disciplínách jako jsou nejrafinovanější skafandr, nejúslužnější letuška, hltání astroňamky, nejslušivější větrný účes, telepatie a tanec ve stavu beztíže. J.R. a X-terka, ohromeni našimi výkony, věnovali nám pilotní průkazy. Byly však sepsány neviditelným vesmírným prachem, takže jsme až po jejich nahřátí viditelnou vesmírnou svíčkou s úlevou zjistili, že do třetí zóny můžeme vstoupit opravdu všichni. Večer se Baron Prášil vrátil z Patagónie, neboť už odtamtud zahlédl svým stříbrným dalekohledem hradby vzdušného zámku – spolu jsme obdivovali jeho krásu a jásali jsme, že jsme se mu přiblížili. Ve třetí sféře jsme pod odborným dohledem Andělky Optické propluli několik souhvězdí a povyprávěli si jejich příběhy. Vyhnuli jsme se zmateným ufonům i hladovým černým dírám. Z vesmírných drah jsme se snesli zpátky do Českého Krumlova, abychom prozkoumali, zda místní zámek není ten, který hledáme. Nebyl, ale odhalili jsme, že toto město je plné vesmířanů, živících se zvláštní dobrotou, kterou ukrývají pod maskovacím názvem cukrová vata. Posilnili jsme se tímto amarounem a vyrazili až pod vesmírnou klenbu. Tam už na nás čekala krásná mimozemšťanka Í-tý, a když nás prozkoušela ze znalostí souhvězdí, pustila nás až k hranicím vesmíru. Přes ně nás pak provedl pašerák vesmírných vůní. Baronův dalekohled nás znovu ubezpečil, že ke vzdušnému zámku už jsme docela blízko. Neměli jsme však zdaleka vyhráno. Naše sondy uvízly v zamořeném prostoru. Naštěstí mezi námi byli pamětníci, znalí branných cvičení, a tak jsme v pytlících a pláštěnkách vyšli ze zplodin bez úhony. Asistentka Linda Ulítlá se pak na posedu skrze svou osobní meteorologickou stanici spojila s Baronem Prášilem, toho času na výzkumné cestě, a předala nám od něj vrtule, kterými nás Baron pasoval na dobrodruhy a tajné heslo do vzdušného zámku. Baron také zjistil, že se do vzdušného zámku můžeme dostat proplutím černého víru, kudy však letí jen společnost Švagr érlajns. Jelikož je to společnost pochybného charakteru, museli jsme si donést svá okýnka s vlastním výhledem a vybavit se občerstvením. Vyrobili jsme si speciální vzdušné větrníky a po instruktáži šílené letušky a jejích několika neviditelných kolegyň, po níž jsme nepochybovali o tom, že let nedopadne dobře, jsme oproti očekávání přistáli před branami vzdušného zámku. Ten byl nečekaně menší než my a celý z dobrot, které jsme smlsli na vzdušné diskotéce společně s Baronem Prášilem.

Naše vzdušné zámky bezpečně jistila firma Singa, Nadace Eurotel a společný projekt NROS a ČT – POMOZTE DĚTEM!!! Posíláme vzdušný polibek a velké díky!!!